V kalendáři se psal datum 13.11., bylo to pondělí a paní vychovatelky pro děti ze družiny uspořádaly program na odpoledne. A proč zrovna tento den? Tento den je totiž mezinárodním dnem nevidomých. Je to den, kdy by si každý z nás měl připomenout, že naše zdraví není automatické. Žijí mezi námi lidé, kteří mají zrakové, sluchové či tělesné postižení. Proto se naše družina rozhodla vyzkoušet si, jaké to je, žít bez jednoho ze smyslů – bez zraku.
Paní vychovatelky připravily devět stanovišť. Na každém stanovišti byly přichystané šátky, aby si děti vyzkoušely, jaké je to nevidět. Každé stanoviště bylo odlišné. Děti zdolávaly překážkovou dráhu s „vodícím psem“, přecházely přes „přechod“ podle zvukového znamení, čichaly ke skleničkám s různými vůněmi, malovaly poslepu, poznávaly předměty po hmatu, třídily sóju a fazole, zahrály si zvukové pexeso, ochutnávaly a rozeznávaly ovoce a zeleninu, poznávaly písmenka. Také se dozvěděly něco o předmětech, které používají zrakově postižení lidé v běžném životě. Děti zde mohly spatřit ukázku Braillového písma, psací stroj, vysílačku hlásící dopravní prostředky, měřič hladiny, měřič světla a tmy, bodátko s tabulkou, orientační hůl, hodiny a hodinky pro nevidomé. Na každém stanovišti paní vychovatelky zapsaly své písmenko do připravených kartiček. Kartičky děti dostaly před zahájením, aby bylo poznat, na jakém stanovišti už byly. Na kartičce dětem vyšlo slovo NEVIDOMÍ se srdíčkem na konci, protože devět stanovišť znamená devět označení.
Odpoledne jsme si všichni moc užili. Děti za odměnu dostaly na krk medaili a odcházely spokojené.
